Filozofický výzkum

„Svou prací jsem se nesnažil ušetřit ostatním námahu myšlení. Chtěl jsem něco jiného: povzbudit někoho, pokud možno, k samostatnému myšlení,“ – takto formuloval Ludwig Wittgenstein své krédo vědce v předmluvě k „Filozofickým zkoumáním“ – dílu, které mělo obrovský vliv jak na analytickou filozofii, tak na filozofii postmodernismu. V něm se pokusil rozvinout myšlenky, které nastínil v „Tractatus Logico-Philosophicus“, a za předmět svého studia si opět zvolil jazyk – běžný jazyk každodenní komunikace. Popisujíc různé strategie „jazykové hry“, kterou všichni, vědomě či nevědomě, používáme, když se snažíme o něčem přesvědčit svého partnera, nebo ho ovlivnit, dosáhnout nějakého cíle nebo jednoduše vyjádřit své myšlenky a pocity, analyzuje tuto hru a snaží se pochopit její logiku. Wittgenstein však, paradoxně v mnoha svých výrocích, zůstává i zde věrný sám sobě. Koneckonců, pokud je podle Wittgensteina kritériem významu vždy a pouze logika, jaký je pak smysl jazyka, když většina toho, co člověk říká, do té či oné míry odporuje zákonům logiky?