Fakulta zbytečných věcí

Jurij Dombrovskij (1909–1978) psal svůj hlavní román „Fakulta zbytečných věcí“ více než deset let, aniž by doufal v jeho vydání v SSSR. Kniha byla poprvé vydána pařížským nakladatelstvím v roce 1978 a autor ji dokonce stihl držet v rukou. Vlastenecké vydání se uskutečnilo mnohem později. „Fakulta“ uzavírá jakousi dilogii, započatou „Strážcem starožitností“, v nichž je stejný hlavní hrdina – Zybin, člověk oddaný kultuře a sám její nedílná součást. Je to román-podobenství o zrádci, oběti a katovi, o tom, že v naší zemi jsou tyto pojmy těsně a tragicky propleteny. Zybin je zatčen (antisovětská propaganda, útěk do zahraničí, krádež zlata), ale i tak zůstává vítězem. Nezrazeným. Stejně jako autor románu. Domácí i zahraniční kritici řadili „Fakultu zbytečných věcí“ vedle „Mistra a Markétky“ M. Bulgakova a „Doktora Živaga“ B. Pasternaka. A víte, co se mi teď vybavilo? Lessing kdysi psal, že mučedník je nejdramatičtější postavou na světě. O něm ani tragédii nenapíšete. Nemá činy, ani váhání, ani zážitky – jen trpělivost. Trápí ho, a on trpí, pokoušejí ho, a on se modlí. …Po mučednících vždy přicházejí kati.