Etika. O Bohu, člověku a jeho štěstí

Nizozemský racionalistický filozof, jeden z hlavních představitelů filozofie New Age, Benedikt Spinoza (Baruch d'Espinoza), se narodil v roce 1632 v Amsterdamu v bohaté rodině španělských Židů, kteří tam uprchli před pronásledováním inkvizicí. Filozof s využitím tzv. geometrické metody vnímal vesmír jako harmonický matematický systém a ve svém uvažování dokázal sladit a propojit středověký teokratický svět neměnných pravd s vědou New Age, která stanovila, že pouze neúnavná práce rozumu může člověka přiblížit k pochopení pravdy. Za své „kacířské“ myšlenky byl Spinoza nakonec vyloučen z židovské obce, kde získal vzdělání, a ačkoli si jeho díla v budoucnu vysloužila respekt mezi nejosvícenějšími lidmi své doby, filozof nebyl nakloněn využít výhod štědrého mecenášství. Jediným dílem vydaným za Spinozova života s jeho jménem byly „Principy Descartské filozofie, demonstrované geometricky“ s „Dodatkem obsahujícím metafyzické myšlenky“. Hlavní mistrovské dílo, které shrnulo dílo celého Spinozova života, „Etika“, na níž pracoval přibližně od roku 1661 a kde se jeho systém uvažování jeví v celé své velkolepé harmonii, bylo vydáno až v roce 1677, po autorově smrti.