Přírodní vědy a mozek. Sbírka hlavních děl velkého fyziologa

Kniha představuje nejvýznamnější díla velkého ruského fyziologa, nositele Nobelovy ceny I. P. Pavlova (1849-1936), který významně teoreticky i prakticky přispěl světové vědě v oblasti studia fyziologie krevního oběhu, trávení a vyšší nervové činnosti. Pavlov objevil a studoval podmíněné reflexy a vyvinul metodu fyziologicky objektivního studia duševních procesů. Za podrobnými zprávami o experimentech se skrývá dlouhá a pečlivá práce samotného akademika Pavlova i jeho četných zaměstnanců a studentů, prováděná s vášní ve jménu služby vědeckým ideálům. I přes to, že věda již dosáhla velkého pokroku, budou tato díla vždy žádaná, protože tvoří základ moderní fyziologie a medicíny. A přednášky společensky kritického zaměření, které jsou obvykle sjednoceny pod názvem „O mysli obecně, o ruské mysli zvlášť“, odhalují další aspekty Pavlova génia a ukazují ho jako filozofa a analytika. „Lze právem říci, že nezastavitelný běh přírodních věd od dob Galilea se poprvé znatelně zastavuje před nejvyšší částí mozku, nebo obecně řečeno, před orgánem nejsložitějších vztahů zvířat k vnějšímu světu. A zdálo se, že to není bezdůvodné, že zde je skutečně kritický okamžik přírodních věd, neboť mozek, který ve své nejvyšší formaci – lidském mozku – tvořil a tvoří přírodní vědu, se sám stává předmětem této přírodní vědy.“ (I. P. Pavlov)