Vlak do Samarkandu

Guzel Jachina je nejvýraznější debutantkou v dějinách moderní ruské literatury, držitelkou cen Bolšaja kniha a Jasná Poljana a autorkou bestsellerů Zulejcha otevírá oči a Moje děti. Její nová kniha Ešalon do Samarkandu je cestopisný román a jakýsi „rudý východ“. Píše se rok 1923. Velitel ešalonu Dejev a komisař Bělaja evakuují pět set dětí bez domova z Kazaně do Samarkandu. Série vzrušujících i děsivých dobrodružství na cestě, rozlehlá geografie – od lesů Povolží a kazašských stepí až po pouště Kyzylkum a hory Turkestánu, paleta osudů a postav: rolničtí uprchlíci, bezpečnostní důstojníci, kozáci, výstřední svět malých tuláků s jejich jazykem, psychologií, pověrami a nadějemi... „Mohu říci, že takové knihy se rodí velmi zřídka a mění každého, kdo je čte. Všichni si pamatujeme tento pocit od Platonova: to, co jste četli, vás změnilo. V mé paměti se také vynořovaly cesty Marca Pola a Afanasije Nikitina do nedosažitelného luxusního Východu, do země sytosti a kruté brutality, touhy po teple, po strašném teple, po horku, po fata morgáně v poušti. A to je, díky Bohu, také robinsonáda. Žánr, který ve finále slibuje spásu...“ (Jelena Kosťukovič)