Egyptské mýty. Od pyramid a faraonů po Anubise a Knihu mrtvých.

Tato kniha pojednává o egyptské mytologii a o tom, jak si starověcí obyvatelé údolí Nilu vysvětlovali svět kolem sebe. Autor vypráví o stvoření a vývoji vesmíru a vládě bohů na Zemi, seznamuje nás s projevy egyptských božstev v přírodě, s vynalézavými způsoby, jakými Egypťané komunikovali s neviditelnými silami, které se vznášely všude, s jejich představami o životě po smrti. Od hvězd a nebeských těles plujících na lodích až po vítr řízený bohem Šu, Egypťané viděli projevy božství všude. Bohové a bohyně, duchové a démoni mohli být zlí nebo užiteční, moudří nebo nebezpeční. Kniha vypráví o dobrodružstvích nejslavnějších božstev, jako jsou Ra, Osiris, Isis, Horus a Seth, ale i o málo známých, ale neméně fascinujících mýtech. Obsahuje více než 100 ilustrací. Pro koho je tato kniha určena: Znalcům historie, mytologie a jejich místa v moderní době. Pro každého, kdo se chce ponořit do života národů minulosti. Od autora: Co bylo přede mnou? Co se děje kolem mě? Co se mnou bude po smrti? Stejně jako my se i staří Egypťané snažili rozluštit záhady existence; stejně jako my, i oni předkládali hypotézy pozorováním světa kolem sebe. To, co dnes nazýváme mytologií starověkého Egypta, se zrodilo v důsledku takových pozorování a reflexí; postupem času si vytvořili jedinečný obraz vesmíru. Mytologie není jen sbírkou příběhů o bozích a hrdinech, ale způsobem, jak pochopit strukturu světa. Každé ráno se zpoza obzoru objeví obrovská zářící koule; celý den se kutálí po obloze a pak se na západě potápí. Co je to za kouli? Kam mizí? Jak se pohybuje? Ať už si myslíte, že slunce je bůh Ra, plující po obloze ve svém denním člunu, nebo hrudka jaderných reakcí, která nás vtáhla do orbitálního pohybu, máte na mysli stejný přírodní jev. Staří Egypťané studovali vesmír, aniž by znali částicovou fyziku, takže z pozorování vyvodili vlastní závěry. Jejich hypotézy a teorie daly vzniknout originálnímu obrazu světa, z nich se formovalo zvláštní vnímání reality; mýtus se stal jádrem společnosti, mřížkou kulturních představ vnucených lhostejné přírodě. Život, prodchnutý vnitřní logikou, nabýval smyslu; chaos byl nahrazen řádem; bezmoc byla nahrazena sebevědomím; poznání vyhnalo nevědomost. Svět se svými krutými písečnými bouřemi a smrtícími štíry se stal poněkud méně děsivým. Pro starověké Egypťany byly mýty součástí každodenního života. Odehrávaly se denně po celý den a zapadaly do tohoto věčného cyklu stvoření, ničení a znovuzrození, ovládaného božskými silami. Nikdo nepovažoval za nutné redukovat události do jediného stabilního příběhu. Každý člověk byl hrdinou svého vlastního mýtu. Bohové - zosobněné síly přírody - byli přítomni v každé části vesmíru; mýty poskytovaly vysvětlení pro mimořádné i běžné události, a tak se vytvořil most ze světa lidí do světa bohů. Navíc odkazem na mýtické události se Egypťané ztotožňovali s bohy. Člověk trpící bolestí hlavy se stal kojencem Horem, o kterého se starala jeho matka - ztělesnění Isis; zemřelý, putující posmrtným životem, dočasně získával sílu a moc každého božstva. Starověké egyptské mýty se hodily do jakýchkoli okolností jakéhokoli lidského života a pomáhaly každému pochopit, jak svět funguje a proč se v určitém okamžiku stávají dobré nebo špatné věci. V mýtech a činech bohů, které jsou v nich popsané, se nacházela odpověď na otázku: „Proč se mi to stalo?“ Odkaz na ně může být uklidňující.