Dům ticha

Téměř všechny romány Orhana Pamuka se odehrávají v Istanbulu, tajemném a krásném městě, které zažilo svůj největší rozkvět i smutný soumrak svého úpadku. Tato dualita se často odráží v charakterech a osudech hrdinů, kteří se nedokážou setřást minulosti, jež nadále ovlivňuje jejich myšlenky a činy. Takoví jsou hrdinové druhého Pamukova románu Dům ticha, jednoho z nejdojemnějších a nejsmutnějších autorových děl, které svým mistrovstvím a emocionální silou připomíná García Márquezovo Sto let samoty a Rushdieho Děti půlnoci. Příběh jedné rodiny se před čtenářem pomalu odvíjí z pohledu jejích různých členů, z nichž každý je uzavřen ve svém vlastním domě ticha, naplněném nevyslovenými sny a znepokojivými úvahami o minulosti.