Děti emigrantů. Živé hlasy první ruské emigrační vlny 1918-1924

Asi před 100 lety se revoluce a následná občanská válka staly pro miliony Rusů strašlivou zkouškou. Kvůli válkám, hladomoru, teroru a banditismu opustilo Rusko více než 2 miliony lidí a skončilo jako emigranti. Desetitisíce dětí – spolu s příbuznými nebo jako sirotci – byly také vyhozeny ze země. Tato kniha, poprvé vydaná v roce 1925 v Praze, je ohromujícím svědectvím o tragické historii revolučního Ruska. Obsahuje citáty vybrané z více než dvou tisíc esejů mladých emigrantů na téma „Co si pamatuji z Ruska“. Teenageři hovoří o smrti blízkých na následky zranění, nemocí a hladu, o útrapách útěku do cizích zemí, o osamělosti, obavách a naprostém nepochopení toho, proč byli zbaveni radosti ze života. Živé hlasy krajanů nám umožňují nejen vidět historii země skrze osudy obyčejných lidí, ale také se zamyslet nad cenou politických a sociálních krizí. „Jazyk dětských textů je pravdivý až do bodu chvění, zdá se, jako by dětem byla sloupána kůže, cítí tíhu historie silněji a ostřeji než ostatní. Toto je jediný historický dokument takového rozsahu.“ - Catherine Klein-Gousseff, francouzská historička