Beilisova aféra a mýtus o židovském spiknutí v Rusku na počátku 20. století

20. března 1911 byl na okraji Kyjeva nalezen ubodán k smrti třináctiletý Andrej Juščinskij. O čtyři měsíce později policie zatkla Mendela Beilise, sedmatřicetiletého otce pěti dětí, který pracoval jako úředník v nedaleké cihelně. Nebyly nalezeny žádné důkazy, které by Beilise do vraždy zapletly, hlavním žalobcem byl podezřelý z vraždy a obvinění se zakládalo na tzv. „pomluvě na cti“ – lidovém příběhu, podle kterého Židé používají krev křesťanů k rituálním účelům. Ruská společnost, tehdy na pokraji historické katastrofy, byla rozdělena na ty, kteří argumentovali pro Beilisovu nevinu, a ty, kteří se snažili případ využít jako záminku pro rozsáhlé antisemitské kampaně. Státní obžaloba vyvolala protesty po celém světě, přičemž Beilisovu obhajobu hájili Thomas Mann, H. G. Wells, Anatole France, Arthur Conan Doyle, arcibiskup z Canterbury, a Jane Addamsová. Autor, americký novinář a producent Edmund Levine, byl jedním z prvních, kdo se obrátil k materiálům případu a podrobně vyprávěl příběh, který se stal symbolem a hrozivým varováním před děsivou silou a houževnatostí lží.