Je brzy ráno, sám se psem

Kate Atkinson se na první pokus prosadila do nejvyšší ligy současné literatury: její debutový román Muzeum mých tajemství získal prestižní cenu Whitbread Prize a porazil tak Rushdieho román Poslední vzdech Maura. Sérii románů o soukromém detektivovi Jacksonu Brodiemu, která si již získala oblibu u ruských čtenářů (Zločiny minulosti, Obrat k lepšímu, Máme očekávat dobré zprávy?, Brzy ráno, Se psem, Velká obloha), Stephen King označil za „hlavní detektivní projekt desetiletí“. Celkový náklad série přesáhl tři miliony výtisků a na základě prvních knih BBC uvedla sérii Zločiny minulosti s Jacksonem Isaacsem v hlavní roli. Po všech dobrodružstvích v Cambridge a Edinburghu se Brodie vrací do rodného Yorkshiru. Soukromý detektiv, zdánlivě v důchodu, se snaží vypátrat falešnou manželku, která mu vyprázdnila bankovní účet, a neúmyslně odpovídá na náhlý dopis z Nového Zélandu: „Byl jsem adoptován a rád bych se zeptal: mohl byste zjistit něco o mých biologických rodičích?“ Ukazuje se však, že je to snazší říct než udělat: rodiče Nadine McMasterové nejsou uvedeni v žádných archivech, stejně jako samotný fakt adopce. „Příběh ztraceného a nalezeného dítěte se podivně odráží a láme v příbězích dalších ztracených dětí a – nečekaně – i v příběhu psa“ (Galina Juzefovič, „Itogi“). Dva policisté ve výslužbě vedou každý své vlastní vyšetřování ve stejném prostoru, aniž by se prozatím dotýkali, a za každým z nich je jeho vlastní minulost, jeho vlastní sled historických a kulturních realit. „Když do tohoto existenciálního zmatku zasáhne hlavní detektivní zápletka, čtenář je skutečně potěšen dovedností, s níž Atkinson proměňuje bizarní tanec náhody v striktní detektivní solitaire“ (Time Out).