Zázraky v sítu aneb Vtipné i smutné bajky z minulého století

Ljudmila Borisovna Černája se v prosinci 2021 dožívá 104 let. Dlouhý život, navzdory zdánlivé žádoucnosti, je ve skutečnosti těžkou zkouškou. Osamělost mezi lidmi jiných generací, fyzické neduhy, pocit nevyhnutelnosti smrti vyžadují od dlouhověkého člověka zvláštní odvahu. Úctyhodný věk však vůbec neuhasil jasnost mysli, politický temperament a smysl pro humor autorky této knihy. „Teď je mi 103. Vyšly dvě mé tlusté knihy. Píšu třetí, i když si nejsem jistá, jestli ji dokončím. Když pracuji, ruka se mi netřese. A když mě jednou za tři měsíce moje asistentka Lena přivede do Sberbanky a musím si vystavit žádost o důchod, začnou se mi třást ruce... Zázraky...“ Možná klíč k úžasnému duchovnímu mládí Ljudmily Černé spočívá v její vášni, fascinaci životem a sebekázni. Soudy a hodnocení vyjádřené v knize někdy zní provokativně ostře – o to zajímavější je seznámit se s autorčiným způsobem myšlení a jejím vnímáním aktuálního dění. Před námi není jen svědectví současnice „krátkého 20. století“, ale také, slovy N. S. Leskova, fenoménu „odcházející povahy“. Ljudmila Černája (nar. 1917) pracovala jako mezinárodní novinářka, překládala beletrii (G. Böll, E. M. Remarque, A. Döblin, F. Dürrenmatt). Spolu se svým manželem, historikem D. E. Melamidem, zkoumala nacistický režim v Německu a napsala knihu o Hitlerovi „Zločinec číslo 1“. V „NLO“ vydala knihu pamětí „Šikmý déšť“ (2015) a sbírku publicistických prací „Poznámky obyčejného mluvícího koně“ (2018).