Dharmoví tuláci

Jack Kerouac (Jean-Louis Lebris de Kerouac, 1922–1969) – spisovatel-epocha, spisovatel-paradox, který zasel vítr a nestačil se pořádně dozvědět, že sklidil bouři, jež neodezněla ani v našich dobách. Pocházející ze zchudlé rodiny francouzských aristokratů, stal se hlasem protestující americké mládeže a seznámil mladé americké intelektuály s buddhismem. Kritici ho arogantně ignorovali, čtenáři-nonkonformisté ho nosili na rukou. Bouřlivý… Lyrický… Smyslný… Divoký… Energetický… Takovými epitety popsali první kritici tento román Jacka Kerouaca – knihu, která zapálila celou generaci hippies. Sága dvou tuláků ze západního pobřeží Ameriky a příběh jejich nespoutaného hledání Pravdy a Uvolnění. Nevázané dívky, volná láska, řeky vína a východní mystika – tak začíná jejich duchovní putování. Ale skutečné Prozření nastává teprve na vrcholu osamělé hory, v hluboké samotě, která je unáší vzhůru… Román Jacka Kerouaca v roce 1958 strhl všechny bariéry a provedl čtenáře od swingujících barů San Francisca až po zasněžené vrcholky Sierry. Všechny nové generace čtenářů v něm nacházejí jak sexuální orgie – dlouho před „létem lásky“, tak volné jazzové improvizace – ještě před vznikem rockové hudby, a poetické „milostné stávky“, a maratony opilství, kterým se oddávají mladí lidé, závislí na smyslnosti a toužící „ulétnout“. Dharmo tuláci.