Lesk a chudoba ruské literatury

Sergej Dovlatov je pravděpodobně nejpopulárnějším ruským spisovatelem konce 20. století, jehož díla („Zóna“, „Rezerva“, „Naši“, „Cizinec“, „Kufr“ a další) si oblíbilo několik generací čtenářů. Ve své knize „Lesk a bída ruské literatury“ se Sergej Dovlatov vyvíjí jako kritik a publicista.
První část obsahuje jeho filologickou prózu, publikovanou v emigrantských novinách a časopisech. Dovlatov se zamýšlí nad osudem a vývojem ruské literatury; píše o klasicích – Puškinovi, Tolstémovi a Čechovovi; o svých současnících – Solženicynovi, Viktoru Někrasovovi, Aksjonovovi, Vojnovičovi a Brodském; o spisovatelích třetí vlny emigrace; a o těch, kteří zůstali. Dovlatovovy úsudky a hodnocení jsou někdy přesné, někdy subjektivní, ale vždy ostré a poutavé: jeho články a projevy nastiňují klíčové problémy a trendy v literárním procesu 60. a 80. let 20. století, jehož se sám účastnil.