Vděčnost

Pracuji se slovy i s tichem. S nevyřčeným. S tajemstvími, lítostí, studem. S nenapravitelným, s mizejícím, se vzpomínkami. Pracuji s bolestí včerejška i bolestí dneška. S odhaleními. A se strachem ze smrti. To vše je součástí mé profese. Ale pokud je v mé práci něco, co mě stále překvapuje, ba dokonce udivuje, něco, co mi i dnes, po více než deseti letech praxe, někdy bere dech, je to nepochybně dlouhověkost bolesti prožité v dětství. Pálení rány, která se v průběhu mnoha let nehojí. Hořkost zášti, která se nevymaže z paměti. Logoped Jerome se snaží pomoci starší paní jménem Misha, která den za dnem ztrácí slova. Míše ale nedává klid i jiná věc: nikdy nepoděkovala manželskému páru, který ji zachránil během druhé světové války. Nezná ani jejich příjmení, ale požádá svou svěřenkyni Marii, aby dala inzerát do novin. Existuje šance, že se Míše podaří tyto lidi ještě najít a vyjádřit jim svou vděčnost? A bude mít na to dost slov?