Bezhříšná smyslnost řeči

Naděžda Nikolajevna Bromleyová je známá především jako režisérka a dramatička, ačkoli literárně debutovala jako básnířka blízká petrohradským futuristům již v 10. letech 20. století. Na přelomu 20. a 30. let 20. století začala experimentovat s prózou, ale tyto experimenty byly nejprve kritiky odsuzovány a poté zcela zapomenuty. Jak se však domnívá Jelena D. Tolstaja, je to nezasloužené: bystré oko a bystrý sluch, expresivní jazyk a brutální vtip nám umožňují považovat Naděždu Bromleyovou za seriózní prozaičku. Její půvabné fantasy a historické povídky se vždy dotýkají revolucí - ať už jde o Francouzskou revoluci, vzpouru živlů nebo povstání andělů. Svobodný duch, kterým Bromleyová próza dýchá, je částečně důvodem tak obtížného přijetí, ale právě to činí návrat k jejím zapomenutým dílům tak aktuálním. Monografie Jeleny Tolstayové o díle N. N. Bromleyho zabírá první část knihy, zatímco druhá obsahuje autorčiny články věnované dalším výrazným hrdinům epochy, od Marca Chagalla a Jevgenije Vachtangova až po Maximiliána Vološina a Vladimira Nabokova. Jelena D. Tolstaya je literární vědkyně, spisovatelka, profesorka na Jeruzalémské univerzitě, autorka monografií o Antonu Čechovovi a Alexeji Tolstémovi a také série článků o Andreji Platonovovi.