Bělogvardějec

Michail Afanasevič Bulgakov (1891–1940) je jedním z nejvýznamnějších ruských spisovatelů 20. století. Zažil úspěch i hanbu, jeho slova „rukopisy nehoří“ přesně vystihují tragédii celého období v dějinách ruské literatury, stala se metaforou opravdové kreativity. Dnes, když jsou Bulgakovova díla zařazena do zlatého fondu ruské klasiky, je těžké si jen představit, jak dlouho jim trvalo, než se dostala ke čtenářům, jak krutému pronásledování byl spisovatel vystaven ze strany oficiální kritiky. Od konce 20. let 20. století jeho vydávání prakticky přestalo, vydávání „Poznámek k manžetám“ bylo zakázáno, stejně jako opětovné vydání sbírky satirických povídek „Ďábelská hra“, rukopis povídky „Srdce psa“ byl zabaven, vydání románu „Bílá garda“ bylo přerušeno, jeho hry byly vyřazeny z repertoáru – „Dny Turbinů“, „Útěk“ a „Zojčin byt“... Téměř o století později se všechna tato díla těší u čtenářů neustálému úspěchu a zájem o Bulgakovovo dílo neustal. Fascinující zápletky („fantazie zakořeněná v každodenním životě“), živé obrazy, morální problémy pozdvižené do univerzálního měřítka – to vše vás nutí se k přečtenému vracet znovu a znovu.