Právo snít

V šestadvaceti esejích o estetice v posmrtně vydané sbírce se Gaston Bachelard (1884–1962) – francouzský filozof, který si „dává právo snít“ a „ponořit se do meditativního snění o podstatě věcí“ – obrací k prostoru aktivní imaginace, kterou nachází nejen ve výtvarném umění (Monet, Chagall, Flocon a další), poezii a próze (Rimbaud, Poe, Balzac a další), ale také ve snech, rádiu, klidu a samotě. V jeho sněních se ozývá volání živlů a logosféry, ožívá magie masky a „železného kosmu“ a odhalují se psychologické hloubky „učebnice samoty“. Proplétáním jemné analýzy myšlení snícího s existenciálními, dynamickými, éterickými sny, sny o inkoustu, moci, kameni, sny o tichu a hudbě Bachelard v tom prosazuje nezcizitelné právo člověka na integritu a hluboké spojení s přírodou.