Balada o malém remorkéru

V životě každého z nás jsou podobné dny a pohádkové sny, ohromující noci plné rutiny, dobrodružství, povinností a snů. Sny končí probuzením, ale někdy se na ně vzpomíná a zdá se, že se přenášejí do reality. Sny se často neplní, ale jak smutní bychom bez nich byli. O tom je „Balada o malém remorkéru“, poprvé publikovaná v roce 1962 v leningradském časopise „Koster“. Pro tehdy dvaadvacetiletého Josifa Brodského se tato publikace stala prvním a téměř čtvrt století jedním z nejodlehlejších míst v jeho vlasti. Zdá se, že Brodskij předtušil zkoušky, které ho čekaly. Srdce přístavního remorkéru, které si jakoby zakazuje snění, patří oceánu a samotný sen se plní vedle něj – v přístavu, na nábřeží Něvy, za oknem. A nakonec ho unesl pryč, do dálky. Mladý básník a zejména jeho malý hrdina o tom přímo nemluví; pro ně se zdá být pouze dohadem, jehož viditelné rysy obličeje dala umělkyně Kasia Denisevich.

Josef Brodskij