Umělci se musí spojit. Spolupráce 1978–2016

Spolupráce 1978–2016

Druhá kniha rozhovorů umělce Vadima Zacharova s filoložkou a spoluautorkou mnoha projektů Marií Porudominskou je věnována četným spolupracím Vadima se známými moskevskými konceptuálními umělci Igorem Lutzem, Viktorem Skersisem, Naděždou Stolpovskou, Jurijem Albertem, Sergejem Anufrievem, Pavlem Peppersteinem, Andrejem Monastyrským, Jurijem Leidermanem, Ivanem Čujkovem a Sabinou Hänschenovou v letech 1978 až 2009. Kniha se také zabývá spoluprací s hudebním skladatelem Ivanem Sokolovem (1997–1998, 2006–2007) a zkušenostmi z práce s německým umělcem Niklasem Nitschkem (2010–2016).

Podstatou a smyslem této publikace je ukázat nekonečný proud experimentů v umění, které se často uskutečňovaly souběžně, a někdy i navzdory hlavní tvůrčí činnosti Zacharova, popsané v první knize – „Umělec musí myslet!“. Bez těchto experimentů, ať už se podařily, či nikoli, si nelze plnohodnotnou tvorbu představit. Spolupráce je metoda, jak se dostat z autorského slepé uličky, odchylka od vyšlapané cesty. V této knize se snažíme hovořit o přežití pojmu „svoboda“ ve společných tvůrčích laboratořích. Podle Vadima Zacharova je spolupráce nejdemokratičtější tvůrčí metodou, jakou si lze představit. Skýtá mnohem širší paletu pro tvorbu než uzavřené praktiky. ALE! Spolupráce, jako silná droga, může vést i k hospitalizaci.