Anna Karenina

„Anna Karenina“ je nejlepší román o ženě napsaný v 19. století. Myšlenka „románu z moderního života“ napadla L. N. Tolstého již v roce 1870. „Včera večer mi řekl,“ poznamenala si Sofia Andrejevna Tolstaja do svého deníku 24. února 1870, „že si představuje typ ženy, vdané, z vyšší společnosti, která se ale ztratila.“ První kapitoly „Anny Kareniny“ byly publikovány v roce 1875 v časopise „Ruský věstník“: Tolstoj se rozhodl je představit veřejnosti, než dokončil rukopis jako celek. Vydávání románu trvalo tři roky. Úspěch předčil veškerá očekávání. Jak napsal jeden z Tolstého současníků, „každá kapitola Anny Kareniny zvedla celou společnost na zadní nohy a drby, radost, pomluvy a hádky nebraly konce, jako by se jednalo o něco osobně blízkého každému.“ Podle F. M. Dostojevského Anna Karenina zasáhla čtenáře „nejen každodenností svého obsahu, ale také obrovským psychologickým rozvojem lidské duše, její strašlivou hloubkou a silou.“ Román je vydán s ilustracemi vynikajícího ruského umělce 20. století Alexandra Samochvalova; publikace obsahuje článek profesora Petrohradské státní univerzity Andreje Stepanova.