Alenka v říši divů BML Zakhoder

Lewise Carrolla čtenářům sotva stojí za to představovat. Jeho příběh o Alenčiných dobrodružstvích byl přeložen do více než stovky jazyků světa. Existují dokonce i speciální studie o zvláštnostech překladu jeho knih do národních jazyků, protože se jedná o velmi obtížný úkol. Carrollův text je plný nejen vtipů, slovních hříček a slovních paradoxů, ale i poetických parodií na verše známé v jeho době. Doslovný překlad „Alenky“ bude proto nesrozumitelný nebo zahlcený komentáři a příliš volný překlad riskuje, že se od originálu odchýlí a ztratí anglický národní kouzlo. Objevily se pokusy o Carrollovu „rusifikaci“. V roce 1879 bylo publikováno anonymní převyprávění – „Soňa v království Divy“. V něm byly všechny anglické reálie nahrazeny ruskými. Například Šílený kloboučník se proměnil v Iljušku Lháře. V Nabokovově překladu, vydaném v roce 1923, se Alice stala Aňou a Kočka Cheshire Maslenicí. Na tomto pozadí je Demurovové překlad klasický a nejblíže originálu. Ne nadarmo byl vydán v roce 1977 v akademické sérii „Literární památky“. A přesto, jak sama Demurovová poznamenala, „je nemožné přesně vyjádřit v jiném jazyce koncepty a skutečnosti, které v tomto jiném jazyce neexistují.“ Proto má každý překlad Carrollova textu své výhody i nevýhody. Překlad, který v této knize vydal pozoruhodný spisovatel a básník Boris Vladimirovič Zakhoder, má mnoho takových výhod. Carrollovu knihu učinil srozumitelnou pro školáky a nasytil ji ruskojazyčnými slovními hříčkami. Poté, co Alice proplakala moře slz, se ocitla v žalostné situaci a na její poznámku o touze po dobrém pobavení Kloboučník odpověděl: „Nemůžeš trávit čas.“ A Zakhoder má mnoho takových slovních hříček; díky nim se zachoval složitý a rozmarný duch Carrollovy pohádky. Zakhoderův překlad, publikovaný v letech 1971-1972 v časopise „Pioneer“, byl ilustrován nádhernými kresbami Viktora Alexandroviče Čižikova. V tomto vydání jsou uvedeny barevně. Čižikovův jiskřivý talent dodává Carrollovu příběhu další barvy. V jeho Alence se téměř všechny ostatní postavy pohádky, na rozdíl od klasických kreseb Tenniela, často usmívají. Čižikov si neustále hraje se Zakhoderem. Například Rybí pochoutku zobrazuje jako jesetera s prázdnou plechovkou kaviáru na hlavě. V jeho kresbách v rozvrhu hodin se kreslení díky přeškrtnutému písmenu mění v předení a historie v hysterii. Je hezké, když dva talentovaní lidé pracují společně na knize. Užijte si čtení!