Adaptace jako symptom: Ruská klasika na postsovětském plátně

Postsovětská kinematografie má dnes nejméně šest adaptací Anny Kareniny, čtyři interpretace Křehkého stvoření, čtyři verze Démonů a čtyři verze Tří sester. Proč si režiséři tak vytrvale volí k zfilmování stejná díla Puškina, Gogola, Tolstého, Dostojevského a Čechova? Objevuje režisér nové sémantické aspekty kanonických autorů, nebo se obrací ke slavným dílům a spoléhá na jejich okamžité uznání? Jakých kulturních, sociálních a politických procesů jsou četné reinterpretace klasiky příznakem? Kniha Ludmily Fedorovové nabízí systematický přehled postsovětských adaptací ruských klasiků, nejčastěji natáčených v posledních třech desetiletích. Autorka ukazuje, co přesně v adaptovaných textech je učinilo tak populárními po rozpadu komunistického prostoru. Ludmila Fedorovová je filoložka a odbornice na kulturní studia, profesorka na Georgetownské univerzitě (USA).