Adam ve vyhnanství aneb tragédie všech tragédií (2. část)

Druhá část trilogie tragédií nizozemského dramatika Joosta van den Vondela, napsané v 17. století. V tomto díle autor reinterpretuje biblický příběh o pádu prvních lidí a vyhnání Adama a Evy z ráje a zkoumá ho prizmatem klasické tragédie a hlubokých filozofických úvah o dobru a zlu, svobodné vůli, odpovědnosti a lidském osudu. V centru děje je drama prvních lidí, kteří stojí před volbou mezi poslušností a pokušením. Vondel zobrazuje biblické postavy jako složité, vnitřně protichůdné postavy, schopné pochybností, bolesti a soucitu. Tragédie nastoluje univerzální otázky o podstatě zla, roli svobodné vůle a nevyhnutelnosti trestu za pýchu a neposlušnost. Poetický jazyk, bohatý na narážky a symboly, dodává dílu zvláštní hloubku a expresivitu.