120 dní Sodomy aneb Škola zhýralosti

Donatien-Alphonse-François de Sade strávil 29 let svého bouřlivého života na různých místech vězení. Přispělo k tomu mnoho lidí: od jeho vlastní tchyně, kterou mezi jednotlivými vězeními zachránil před gilotinou, až po Napoleona Bonaparteho, který osobně zajistil, aby byl nezdolný markýz pod spolehlivým dohledem až do konce svých dnů. Díla, která de Sade také psal převážně v „komorním“ prostředí, jsou ve Francii stále oficiálně zakázána soudem. V Rusku byla v plném znění vydána až v 90. letech 20. století, tj. přibližně dvě stě let po svém vzniku. Rukopis „120 dní Sodomy aneb Škola zhýralosti“ byl de Sade ukryt ve zdi své cely a byl náhodně objeven až v roce 1900. V knize markýz de Sade oslavuje sexuální rozkoš, která spočívá v působení bolesti jiné osobě a jejím ponižování. Následně, po prostudování děl markýze de Sade, sexuolog Richard von Krafft-Ebing zavedl pojem „sadismus“. Na základě de Sadeovy knihy bylo natočeno Pasoliniho drama „Salò aneb 120 dní Sodomy“ – o posledních dnech italského fašismu.