Špion

Berlínská povídka „Špion“ (1930) je jedním z nejzáhadnějších a nejvtipnějších ruských děl Vladimira Nabokova a vykazuje všechny klíčové originální rysy autorova zralého stylu. Podle jedné možné interpretace morbidně marnivý hrdina této metafyzické detektivky, ocitnoucí se mimo známý kruh věcí a okolností, začíná vnímat realitu a své vlastní já prizmatem nadpozemské zkušenosti. Realita se již nezdá neměnná, možná proto, že „všechno za smrtí je v nejlepším případě falzifikát“, jak to vyjadřuje hrdina Nabokovovy povídky „Terra Incognita“, „narychlo poskládané zdání života, zařízené pokoje nebytí“.
Dvanáct povídek, které Nabokov vybral, bylo napsáno mezi lety 1930 a 1935. Jsou seřazeny v pořadí, které si autor zvolil na základě jejich vnitřních souvislostí a tematické či stylistické spřízněnosti s povídkou „Špion“. Toto vydání reprodukuje obsah autorovy sbírky, vydané v Paříži v roce 1938.