Zároveň. Eseje a projevy

Soubor šestnácti esejů a projevů Susan Sontagové (1933–2004), které připravila v posledních letech svého života, je retrospektivně vnímán jako tvůrčí svědectví. Úvahy o kráse, fotografii, uměleckém hledání Viktora Sergeho, Leonida Tsypkina, Anny Bantiové, Halldor Laxnessové, o Rilkeho korespondenci s Pasternakem a Cvětajevovou jsou organicky spjaty s vnímáním tragédie 11. září a války v Iráku, což vede k jednomu z největších a nejdůležitějších témat americké myslitelky a spisovatelky: odpovědnosti a úkolům literatury ve dvacátém století. Hluboké a kreativní čtení děl jiných autorů, věrnost vysokým morálním kritériím, mnohostranné hodnocení toho, co se děje „všude a současně“, nám umožňují považovat tento soubor za mistrovské dílo Sontagové pozdního období.