Život Leonarda, chlapce z Vinci, všestranného génia, tuláka

Toto je příběh prostého vesnického chlapce. Nemanželského syna notáře a otroka, silné mladé ženy, cizince z dalekých zemí. Leonardo, jméno, které znamená svoboda, pravděpodobně dala svému synovi ona. Jak bych mohl tento příběh vyprávět? Zaprvé, nasloucháním hlasům Leonardových současníků, neúplným, ale z první ruky vyprávěním, vzpomínkám těch, kteří ho osobně znali, dokumentům a papírům jeho příbuzných, smlouvám, dopisům, kronikám, daňovým přiznáním, udáním a soudním záznamům, zprávám velvyslanců, zápisníkům umělců a inženýrů, chvalořečením dvorních básníků a cestovnímu deníku kardinálova tajemníka. Umělec – božský, přesto příliš „rozmanitý a nestálý“ ve své vynalézavosti, příliš usilující o dokonalost, a proto prakticky neschopný dokončit svá vlastní díla – všestranný génius, kouzelník a čaroděj, světec a démon, nadčlověk, hlasatel moderní vědy. Ale kde je on sám, ten chlapec z Vinci? Osobně dávám přednost jinému hlasu, jasnému a pravdivému: svému vlastnímu. Svědectví složená ze slov a obrazů. Proud slov, denních poznámek, tisíce a tisíce stránek sešitů, bloků, roztroušených listů s obrazy, zachycených ve stovkách kreseb, skic, návrhů a několika nádherných obrazů. Možná je to Leonardův největší vynález, neuvěřitelně inovativní forma globální komunikace. Otevřený, svobodný styl psaní, který nezná hranice ani hierarchie. Styl „budoucnosti“, výzva času a smrti. Bezmezné dílo, demonstrace pozoruhodné mysli, nespoutané vzory a předsudky, která nechává otevřené všechny možné cesty. Pravá píseň svobody. Carlo Vecce