Exil. Literární vzpomínky

Ivan Alexejevič Bunin je básník a spisovatel, první ruský spisovatel, kterému byla udělena Nobelova cena (1933). Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků a navždy se zapsala do zlatého fondu světové literatury. Revoluce v roce 1917 donutila Bunina opustit vlast, ale vzpomínka na nenávratně ztracené Rusko, na lidi, s nimiž ho osud svedl dohromady, se stala oporou pro veškerou jeho další tvorbu. Kniha „Vzpomínky“ byla vydána v roce 1950 v Paříži, ale první kapitoly byly napsány mnohem dříve. Repin, Rachmaninov, Čechov, Kuprin, Šaljapin – zde jsou zrekonstruovány portréty těch, s nimiž se Bunin dobře znal. V sovětském Rusku nebylo možné knihu přečíst celou až do perestrojky; i v sebraných vydáních spisovatelových děl z ní byly odstraněny fragmenty a kapitoly, kde Bunin ostře negativně a jízlivě hovořil o svých kolezích v dílně, kteří se nakonec postavili na stranu bolševiků: o Gorkém, Majakovském, Blokovi, Jeseninovi, „Tolstém Třetím“. V tomto vydání byla tato opomenutí obnovena podle celoživotního vydání. Vzpomínky na L. N. Tolstého, před nímž Bunin uctíval celý svůj život, přerostly v esej „Osvobození Tolstého“.