Umění střední a východní Evropy od roku 1950

V dějinách umění druhé poloviny 20. století má region střední a východní Evropy hybridní status rozlehlého pohraničí mezi „Západem“ – kapitalistickou Evropou, kde v té době probíhal pohyb od neoavantgardy k postmodernismu – a SSSR, kde zuřil nerovný boj mezi archaizujícím socialistickým realismem a nezávislým uměním, které se samo vynalézalo. Tento status hranice vysvětluje jak nedostatek pozornosti věnované umění zemí „východního bloku“, tak i jeho rozmanitost, která se formovala v neustálém dialogu se Západem a SSSR a dala vzniknout mnoha originálním jevům, z nichž některé zůstaly ve stínu, zatímco jiné se rozvinuly v období po perestrojce. Kniha Rubena a Mayi Fowkesových je jedním z prvních pokusů o zobecnění této zkušenosti. Autorka uvádí do oběhu rozsáhlé množství archivního materiálu a zkoumá rozmanité umělecké trendy východního Německa, Polska, Rumunska, Bulharska, Maďarska, bývalého Československa a Jugoslávie, čímž vytváří dějiny regionálního umění, které jsou nezbytné pro posouzení inovativního umění těchto zemí dnes.