Ferdinand Velkolepý

„Napsala jsem knihu o psovi a teď, o mnoho let později, mě trápí svědomí. Myslela jsem si, že jsem si to všechno vymyslela, ale ve skutečnosti jsem knihu jen opsala od svého psa. Jednoho večera jsme byly doma samy, jen já a ona. Ťukala jsem na svém dnes již nemoderním psacím stroji a moje fena mi ležela u nohou a tiše spala. Ale pak se najednou něco začalo dít. Ve spánku se moje fena začala usmívat, třást tlapkami a jako by chtěla před někým nebo něčím utéct. Nepochybně se jí zdálo. Ukazuje se, že psi, stejně jako lidé, mají sny. Co když sní o tom, že se stane člověkem?.. Tak se mi v hlavě zrodila kniha. Zbývala už jen ta nejtriviálnější věc: prostě ji napsat.“