Na břehu Něvy. Na břehu Seiny.

„Nepíšu o sobě a ne pro sebe, ale o těch, které jsem měla možnost poznat... Píšu o nich a pro ně. Snažím se o sobě mluvit co nejméně...“ – napsala v předmluvě ke svým pamětím Irina Odojevcevová – ruská básnířka, oblíbená studentka Nikolaje Gumileva, který opustil Rusko v roce 1922. Prožila dlouhý život a do vlasti se vrátila v roce 1987 – poslední představitelka vzdáleného stříbrného věku. Shodou okolností se jí podařilo dočkat vydání svých knih v SSSR – paměti „Na břehu Něvy“ a „Na břehu Seiny“ vyšly koncem 80. let v kolosálních nákladech. Hrdiny těchto pamětí jsou Nikolaj Gumilev, Georgij Ivanov, Osip Mandelštam, Zinaida Gippiusová, Dmitrij Merežkovskij, Anna Achmatovová, Ivan Bunin a mnoho dalších. A nyní, o několik let později, je tato kniha – památník epochy, její živoucí svědectví – čtena s velkým zájmem. Odojevtsevové fenomenální paměť jí umožnila reprodukovat rozhovory, diskuse a debaty té doby i po mnoha desetiletích. V posledních letech svého života I. V. Odojevtseva koncipovala třetí knihu pamětí - „Na břehu Léty“, která však zůstala nedokončená: v pařížských novinách „Ruská myšlenka“ bylo publikováno pouze několik kapitol. Tyto kapitoly jsou součástí tohoto vydání.