Podezřelý

Ve své eseji „V podezření“ (2000) se Boris Groys navrhuje zamyslet nad tím, co se skrývá pod sémiotickým povrchem naší kultury – nad temným submediálním prostorem skrývajícím se za obrazem světa. Pro diváka se vždy ukáže jako zdroj pochybností a strachu, ale také jako zdroj nečekaných objevů a nedobrovolných zjevení. V situaci vyloučení nachází pronikavý kritický pohled, hladový po mediální upřímnosti, štěrbinu, v níž se na okamžik odhalí pravda. Tento okamžik dává vzniknout novým znakům, které jsou následně vetkány do celkové struktury. Groys, čerpající z různých filozofických textů zkoumajících pochybnosti a pohled Jiného (od Descarta, Heideggera, Sartra, Mausse a Bataillea až po poststrukturalistický výzkum Lacana a Derridy), definuje ontologické podezření jako médium všech médií, jako základ, který zajišťuje reprodukovatelnost a trvalost našeho kulturního archivu.