Turecké lidové pohádky

Obsah turecké pohádky, stejně jako každá národní pohádková tradice, se skládá z prvků společných pro jakoukoli pohádku obecně a specifických, konkrétně tureckých. Takové prolínání vytváří zvláštní svět, projekci skutečného života středověkého Turecka na jakousi zvláštní, „magickou“ rovinu. Vyprávění zavádí čtenáře do magického Chinu, Chinmachinu, Handistánu, do blízkého a zároveň vzdáleného Arabistánu, do skutečného Jemenu a někdy i do zemí výhradně mytických bytostí, jako jsou lidožravé dévy nepřátelské k člověku, dobrotivé peridy, schopné proměnit některé bytosti v jiné, nefrity (čarodějnice, čarodějky, věštkyně), mnohohlavé draky ezderha, krásný pták Sumuranka, ifrity a eddžiny, objevující se přímo zpod země a přinášející katastrofální pohromy. Prostor tureckých pohádek je prostoupen slunečním žárem a teplem jižní noci. Sbírka tureckých lidových pohádek v překladu N. A. Cvetinovič-Grunbergové byla poprvé vydána v roce 1939. Znovu byla vydána s vědeckou redakcí a komentáři N. K. Dmitrijeva, doplněnými dodatkem I. G. Levina o typologické analýze pohádkových zápletek, v roce 1967. Publikace je určena folkloristům, kulturním vědcům a všem zájemcům o světový folklór.