Kinemarxismus

Kinematografie je nejmladší a skutečně jedinečnou formou umění. Vznikla na konci 19. století a syntetizovala celé vrstvy vědeckého, technického a uměleckého myšlení lidstva - od literatury a divadla přes optiku a chemii, historii a antropologii. Samotný proces tvorby filmu je stejně mnohosložkový: obraz, který ožívá před očima diváků, se skládá z intelektuální práce režiséra, uměleckého umu herců, obrovské technické a tvůrčí práce celého filmového štábu. Úspěch filmu je poznamenán recenzemi, recenzemi, cenami, které potvrzují a potvrzují jeho uměleckou hodnotu. To vše je viditelné okem nebo přístupné chápání diváka, ale filmový průmysl má i jiný rozměr, skrytý před námi, kde je estetika neoddělitelná od ekonomiky a politiky. Kino jako zdroj zkušeností se ukazuje jako jeden z „ideologických aparátů“, represivních mechanismů, které konstruují subjektivitu diváka, ovlivňují sociologii mas a podporují strukturu odcizení. Ve společnosti, kde kapitalismus zvítězil a dominuje, kde vnímání nahradila konzum, je tento aspekt téměř neviditelný – ale potřeba komplexní analýzy ekonomických a mocenských praktik v procesu filmové produkce se stává o to naléhavější.