Písně. Básně. Sonety

Sbírka děl Williama Shakespeara (1564–1616) přeložených různými autory obsahuje sto padesát čtyři sonetů, třicet sedm písní a pět básní: Fénix a holubice, Stížnost milence, Venuše a Adonis, Lukrécie a Vášnivý poutník. Publikaci zdobí iniciály, hlavice a ilustrace britského umělce Charlese Robinsona (1870–1937). Zájem o Shakespearova díla začal v Rusku růst v první polovině 19. století díky inscenacím jeho komedií, jako jsou Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy, na ruských jevištích. Neméně úspěšné byly tragédie jako Romeo a Julie, Macbeth, Král Lear, Hamlet a Othello. Na začátku 20. století již existovalo více než sto překladů různých děl anglického klasika do ruštiny. V roce 1902 vydalo nakladatelství Brockhaus a Efron kompletní sbírku Shakespearových děl v rámci edice Knihovna velkých spisovatelů. Součástí byly sonety, které jsou nejznámější součástí Shakespearovy básnické historie. Editorem celé série byl slavný literární historik a literární kritik Semjon Afanasjevič Vengerov. Ve své práci na překladech Shakespearových sonetů nejenže přilákal takové prvotřídní básníky a spisovatele své doby, jako byli Valerij Jakovlevič Brjusov, Taťána Lvovna Ščepkina-Kupernik, Nikolaj Alexandrovič Cholodkovskij, Alexandr Mitrofanovič Fjodorov, Vladimir Alexandrovič Mazurkevič, a další talentované spisovatele, ale také vzdal hold překladatelům předchozích let: Nikolaji Vasiljeviči Gerbelovi a hraběti Ivanu Andrejeviči Mamunovi (prvnímu překladateli Shakespearových sonetů do ruštiny). V této sbírce je v překladech publikováno všech sto padesát čtyři Shakespearových sonetů. Kniha obsahuje také třicet sedm písní a pět básní anglického klasika: „Fénix a holubice“, „Stížnost milence“, „Venuše a Adonis“, „Lucretia“ a „Vášnivý poutník“. Publikaci zdobí velká písmena, hlavičky a barevné kresby britského umělce Charlese Robinsona. Shakespearovy sonety obsažené v knize ilustroval v roce 1915. Robinsonovi bylo v té době 45 let a měl dlouhou a zaslouženou pověst plodného umělce. Dalo by se říci, že Charles pocházel z dědičné linie ilustrátorů, protože jeho otec také ilustroval knihy. Oba Charlesovi bratři se také stali umělci. V roce 1892 získal Charles Robinson místo na Královské akademii, ale kvůli nedostatku peněz nemohl promovat. To mu nezabránilo v tom, aby v roce 1896 obdržel zakázku na návrh knihy Roberta Louise Stevensona Dětská zahrada veršů. Robinson pro tuto sbírku vytvořil přes sto kreseb perem a inkoustem. Stevensonova kniha s jeho ilustracemi měla úspěch. Později Karel někdy ilustroval několik knih ročně. Ezopovy bajky, Odysseova dobrodružství, Perraultovy povídky, básně Matky Husy, Rubajját Omara Chajjáma a desítky dalších knih byly pravidelně znovu vydávány s jeho ilustracemi.