Nepráce. Proč říkáme „stop“

Kniha britského psychoanalytika Joshe Cohena je věnována našemu vztahu k práci, respektive touze nepracovat, která je v každém z nás inherentní a která v žádném případě nekoexistuje bezmračně s touhou pracovat – a dosáhnout úspěchu, prestiže, blahobytu – a, jak se autor domnívá, není o nic méně důležitější, a možná i důležitější, ba dokonce pro člověka určující. Tato touha nám je známá z dětství, kdy se snadno uspokojí, ale učíme se ji potlačovat a zvykáme si věnovat veškerou svou sílu práci, někdy zapomínáme, že život se jí neomezuje. Někdy jsou výsledkem velké úspěchy v námi zvoleném povolání, někdy deprese, někdy obojí dohromady. Jak se vypořádat s potřebou „nepráce“, kterou je nemožné plně realizovat, ale je také extrémně nebezpečné ji v sobě popírat a potlačovat? Autor hledá odpověď na tuto možná neřešitelnou otázku ve vlastní životní zkušenosti, v příbězích svých pacientů a v životech několika vynikajících lidí, kteří se čelně postavili konfliktu mezi prací a „neprácí“ – Emily Dickinsonové, Orsona Wellese, Andyho Warhola a Davida Fostera Wallace. Autobiografické eseje, poznámky psychoanalytika a jemné postřehy o povaze kreativity tvoří tento text, diktovaný touhou Joshe Cohena porozumět sám sobě a schopný nám v tomtéž pomoci.