Paradox ctnosti

Hobbes prohlásil, že člověk je od přírody krutý, a proto ho společnost musí držet pod kontrolou. Rousseau naopak věřil, že člověk je od přírody mírumilovný a klidný, a tento vliv společnosti ho tlačí k násilí. Peter Wrangham s oběma postoji souhlasí. Aby Wrangham dokázal svou teorii z evolučního hlediska, věnuje většinu knihy vysvětlení procesu domestikace zvířat. Tento proces ovlivňuje jak behaviorální, tak fyziologické vlastnosti druhu: tělo i mozek se zmenšují, čenich tolik nevyčnívá vůči čelu, chování druhu jako celku se stává méně agresivním. Ukazuje se, že všechny tyto změny proběhly i u lidí. Homo sapiens je schopen zázraků spolupráce a tolerance. Jak si tedy můžeme vysvětlit, že lidé, se vší svou poddajností, jsou stále schopni nemyslitelné krutosti, masového vyhlazování svého druhu? Aby Wrangham na tuto otázku odpověděl, rozděluje agresi na dva typy: reaktivní a proaktivní. Vysvětlením rozdílů mezi nimi autor přesvědčivě ukazuje, jak se u člověka vyvinuly dva zdánlivě protichůdné rysy: ctnost a úmyslná krutost.