Bratři Karamazovi

Bratři Karamazovi (1879–80), poslední, nejrozsáhlejší a jeden z nejslavnějších románů F. M. Dostojevského, oslovuje čtenáře s nadčasovými morálními a filozofickými otázkami o hříchu, odplatě, soucitu a milosrdenství. Kniha, kterou sám spisovatel definoval jako „román o rouhání a jeho vyvrácení“, byla pokusem o „vyřešení otázky člověka“, o „vyřešení záhady“ člověka, což podle Dostojevského znamenalo „vyřešení otázky Boha“. Prizmatem téměř detektivního příběhu o brutální vraždě hlavy provinční rodiny Karamazovových autor vypráví o věčném boji mezi Božstvím a ďáblem v lidské duši. Bratři Karamazovi, jeden z nejhlubších zážitků světové literatury v reflexi křesťanského vědomí, se stali předmětem paradoxních filozofických a psychoanalytických interpretací ve 20. století.